Pocity

Nedávno jsem narazila na článek s názvem Teď a nebo nikdy! Píše se v něm, jak se má v životě riskovat, jinak se ničeho nedosáhne. A takový život jsem vždy vedla, riskovala jsem, nikdy jsem nechtěla být jako všichni ostatní. Žít obyčejný život bez zážitků, bez toho dělat věci jinak. A postupem času jsem získala důvěru v sama sebe, v to co dělám, že pokud budu něco chtít, tak to dokážu, získám to. Bohužel jsem ale narazila. Moje vnitřní sebedůvěra byla tak silná, že jsem získala něco, co jsem vlastně nikdy získat nechtěla. Vstoupila jsem do neznáma a to neznámo bylo sice vzrušující, ale ukázalo se, že dost nebezpečné. Chtěla jsem si splnit sen a místo toho se mi málem splnila ty nejhrůznostrašnější noční můry. A úplně nejhorší na tom je, že stále nevím a nedokážu rozpoznat, jestli to je pravda. Vznášela jsem se na obláčku vzrušení, pokušení a chtíče, a to mě přivedlo někam, kam jsem vlastně vůbec přijít nechtěla. Moje něžné stránky se najednou zdály být tak drsné, tvrdé a odolné. Ale to já přece nejsem. Dostala jsem se do temné uličky. A teď v ní stále jsem a nevím, jestli v ní někdy to slunce vysvitne anebo jestli je v ní jen pořád tma. Ale je moc nebezpečné to zjistit. I když mě to tak strašně láká. Láká mě zrušit to zlo a přeměnit ho v dobro anebo rozkrýt, že žádné zlo neexistuje. To je tak, když se sny změní v noční můru. A bohužel si uvědomuji, že jsem moc slabá na to, abych dokázala to zlo zrušit. Ale pořád ve mě zůstane, někde hluboko v duši, ten pocit, že bych chtěla zjistit pravdu. Ten pocit, že bych mohla cítit a on také, tu lásku. I když vím moc dobře, že nesmím to chtít. A tak se cítím po tom, co jsem si chtěla splnit svůj sen a nechala se unést. Láskou. Protože on je ten, kdo tu lásku píše. Jak může být jen zlý? A co když zlý není. Co když to zlo je jen okolo něj.  A on se brání. Jak můžu vědět, co je pravda? Lepší by bylo zapomenout a již se k tomu nevracet. Bohužel, když jsem se chtěla chytit pevného bodu, reality, toho, co vidím, ani to nebylo jasné. Skutečnost mě klamala. A tak nedokážu říct, co je pravda. Jen jsem si poskládala malé střípky, které mě k tomu dovedli, ale ani ty nemusí vést k pravdě. Na začátku to bylo opravdu jako splněný sen, ale pak se to najednou překlopilo někam a já nevěděla, co se děje. Bránila jsem se agrese, která na mě byla kladena, ale ne právem. A pak byl konec.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cizrnová polévka

Nové vzezření?

Silnější než dříve / Stronger then before