Jsem to já a nikdo jiný




Narazila jsem. Zastavila jsem se na místě a nemůžu se pohnout. Přesně tak se cítím. Tak moc jsem toužila získat nedosažitelné. Splnit si sen. Poznat něco nového. Něco, co je sen každé ženy. Na začátku to byla jen nevinná představa, která se postupně měnila. Čím blíže jsem tomu byla, tím více se posouvali mé bariéry. Nepředstavitelné se začalo bortit v něco reálného, ale stejně neskutečného. A pak, když už jsem byla tak blízko tomu, že si splním sen, že se vyplní něco, po čem jsem vždy toužila v těch nejtajnější snech. Když jsem byla plná vzrušení a už tak blízko a nikdy jsem si nevěřila víc, že dosáhnu toho, po čem tak toužím. Tak se to nesplnilo. A co víc, celé se to obrátilo proti mě a já odcházela se sklopenou hlavou, poražená. S velkým strachem, že vlastně nevím, kde je pravda. A teď, když se probouzím z toho šoku, uvědomuji si tu realitu a stojím tu před ní, tak si nechci přiznat, že je konec, že nikdy nepoznám to krásné, o čem jsem snila a co jsem měla nadosah. Nemůžu snít, nemůžu a nechci už snít. A tak se ptám, co má člověk dělat, když ztratí své sny? Když ví, že je ztratil na dobro? Já to nevím...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cizrnová polévka

Nové vzezření?

Silnější než dříve / Stronger then before