Rok 2017 končí









Čas hrozně plyne. A my se měníme. Chceme-li nebo nechceme. Věci se dají do pohybu a najednou se nám bortí naše standardy, náš svět, na který jsme zvyklý. Stojíme tu a okolní svět se přestavuje a už to nejde zastavit, už s tím nejde nic udělat. Je to tak. Ať chceme nebo ne. Je jen otázkou na jakém břehu stojíme. Pokud jsme to my, co jsme způsobili všechny tyto změny, je to tak jak jsme chtěli. Pokud stojíme na druhém břehu, jsme z toho smutní.


Jenomže někdy člověk musí udělat něco nepříjemného, něco, co sám nechce, aby se hnul z místa. Aby se znovu našel. Obnovil se. Někdy si člověk musí projít tím špatným a stáhnout do toho někoho dalšího. Věci jsou v pohybu. Už se to nedá zastavit. Prostě se to děje.

A mě to je líto. Jenomže v tom všem špatném jsem zároveň šťastná. A to proto, že to já jsem dala věci do pohybu. Protože vím, že mě čeká nový život. I když to rozhodnutí mě stálo hodně. Vím, že to je tak správně.

Chtěla bych být v jiném světě. Ve světě dobra. Kde už není žádné zlo a nikdy nebylo. Chtěla bych věřit. Ale vím, že to jsou jen sny. Chtěla bych usnout a snít a už se neprobudit. Pokaždé, když narazím, když mě někdo zklame, zastavím se a nemůžu věřit, že to je můj svět. Že v tomhle světě já žiju.

Ale já se nedám. Vím, že musím jít dopředu, ať se stane, co se stane. Protože v tomhle světě dobro, existuje jen ho nepřestávat hledat. A obklopovat se jím.
A já jsem to dobro potkala. A jsem šťastná. Naplňuje mě. A tak to má být. 

A já už vím, že chci jít kupředu. Chci šířit, to co jsem našla. Chci být jen v krásném světě, už napořád. A na to špatné zapomenout a už to nikdy nepoznat.






Ať je rok 2018 vstupní branou k novému štěstí!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cizrnová polévka

Nové vzezření?

Jsem to já a nikdo jiný